Small Talk v německých sociálních situacích

Jen málo rad o Německu se opakuje častěji nebo je chápáno hůře než „Němci nevedou small talk“. Uslyšíte to ještě před příjezdem a uslyšíte to znovu, když poprvé přátelský úvodní rozhovor dopadne špatně. Toto tvrzení není tak úplně pravdivé a pokud mu budete doslova věřit, bude to stát vaše peníze za rozhovory, které jste mohli vést. Tato kapitola vysvětluje, jak small talk v Německu ve skutečnosti funguje: proč se cítí jinak, jaká témata otevírají dveře a jak je zavírají, kolik frází vám pomůže a jak se z lehké výměny názorů stane skutečný rozhovor, kterého si Němci skutečně cení. Širší pravidla německého chování – pozdravy, dochvilnost, správné oslovování – naleznete v doprovodné kapitole o Německá společenská etiketa; zde zůstáváme u samotné konverzace.

Mýtus, opravený

Němci sice vedou small talk. Dělají ho méně, dosáhnou k němu o něco později a mají nízkou toleranci k zdvořilostem, které nemají žádný skutečný význam. To je celý rozdíl a je menší, než naznačuje mýtus. To, co lidi napadá, není absence lehké konverzace, ale spíše nesoulad očekávání: v mnoha anglicky mluvících kulturách je small talk sociální mazivo, které aplikujete automaticky, proud přátelského hluku, který znamená: „Jsem neškodný a dobře vám nakloněn.“ V Německu se tentýž proud může číst jako prázdný, nebo dokonce mírně neupřímný, protože se od slov očekává, že znamenají to, co říkají. Němec není chladný, když vynechá rozcvičku. Prostě neprojevuje vřelost, kterou ještě necítil.

Jediným nedorozuměním, které způsobuje největší tření, je pozdrav „Wie geht's?“ – doslova „Jak se máš?“. V Německu je to často skutečná otázka, ne rituální pozdrav. Zeptejte se ji ledabyle a můžete dostat upřímnou odpověď, někdy upřímnou o bolavých zádech nebo stresujícím týdnu, protože si daná osoba myslí, že jste to chtěli vědět. Reflexivně odpovězte veselým „fajn, a vy?“ a můžete působit, jako byste otázku ignorovali. Jakmile ji uvidíte, je to snadné. Nepoužívejte „Wie geht's?“ jako náhradu za „ahoj“ – stačí jednoduché „Guten Tag“ nebo „Hallo“. A když se vás někdo zeptá, odpovězte krátce, ale upřímně: „Ganz gut, danke“ (docela dobře, děkuji) nebo „Muss gehen“ (nemůžu si stěžovat) je dostatečné a otázka se tak bere jako skutečná, jaká měla být.

Stejné očekávání upřímnosti vysvětluje, proč v Německu vítězí zdrženlivost a nadšení se může obrátit proti vám. Pokud popíšete obyčejný oběd jako „úžasný“ a slušný film jako „neuvěřitelný“, německý posluchač si tiše uvědomí: když je všechno úžasné, slovo nic neznamená, tak jak pozná, kdy to myslíte vážně? Chvála, která je odměřená, je chvála, které se důvěřuje. Nic z toho nedělá Němce nepřátelskými. Dělá je to doslovnými, a jakmile přestanete doslovnost vnímat jako chlad, konverzace se otevírá.

Co skutečně funguje jako otvírák

Nejbezpečnějším začátkem v Německu je ten samý, který funguje téměř všude: das Wetter, počasí. Je neutrální, sdílené a nikoho k ničemu nezavazuje, a proto funguje spíše jako brána než jako cíl. „Schönes Wetter heute, oder?“ (dnes je hezké počasí, že?) nebo ironická poznámka, když leje, se jen zřídka ukáže jako nevítaná. Téměř stejně spolehlivá je bezprostřední sdílená situace – věc, ve které oba stojíte. Zpožděný vlak, pomalá fronta, přeplněné nástupiště, událost, na které jste se oba dostavili: poukázání na okolnost, kterou sdílíte, je nejpřirozenějším začátkem, protože je očividně skutečná a očividně vzájemná. „Wissen Sie, ob der Zug Verspätung hat?“ (víte, jestli má vlak zpoždění?) je nezávazná konverzace a zároveň upřímná otázka, což je německá optimistická situace.

Kromě počasí a přítomného okamžiku existuje několik témat, která spolehlivě posouvají konverzaci vpřed. Němci cestují s nadšením a rádi o tom mluví, takže dovolená a Urlaub – kde jste byli, kam jedete – jsou pro ně vřelým územím. Jídlo a regionální speciality fungují dobře, zejména přátelská rivalita mezi regiony o chlebu, klobásech, pivu nebo správném názvu housky. Koníčky otevírají lidi, jakmile uplyne první minuta, a fotbal, nebo sport obecněji, je společným tématem pro velkou část populace, zejména kolem zápasu nebo turnaje. Tato témata mají společné to, že jsou skutečná, aniž by byla soukromá. Dávají druhé osobě něco konkrétního, co může říct zpět.

Trocha místních znalostí promění tyto úvodní fráze z obecných v opravdové. Regionální rivalita je láskyplná a nekonečná: zda je houska brötchen, semmel nebo schrippe, záleží na tom, kde stojíte, berlínský host v Berlíně je pfannkuchen a každý region si je tiše jistý, že jeho chléb, pivo a místní pokrm jsou v zemi nejlepší. Ukázání, že jste si těchto rozdílů všimli, nebo otázka, která verze je správná tam, kde žijete, signalizuje, že věnujete pozornost místu, spíše než aby s ním zacházeli jako s zaměnitelným, a to se dobře bere. Další dovedností, kterou stojí za to rozvíjet, je čtení odpovědi. Krátká, upřímná odpověď a návrat k novinám znamená, že daná osoba nemá náladu, a to je v pořádku – necháte to být, aniž byste si to brali osobně. Otázka zpět nebo odpověď s připojeným detailem je úvodní frází. Němci vám obvykle poměrně jasně, slovy nebo řečí těla, řeknou, zda chtějí pokračovat v hovoru, což vám ušetří dohady.

Jedna věc, která znepokojuje mnoho nově příchozích, je to, jak pohodlně se Němci cítí v tichu. Pauza v německé konverzaci není selhání, které by se mělo hned napravit. Mezery jsou povoleny; lidé je používají k přemýšlení a nikdo nepředpokládá, že trapné ticho znamená, že výměna názorů skončila. Pokud cítíte reflex zaplnit každou mezeru dalšími slovy, odolejte tomu. Nechat ticho odpočívat v tomto případě není neslušné – může to signalizovat, že jste uvolnění a že berete slova druhé osoby dostatečně vážně, abyste je před odpovědí zvážili. Naučit se být v klidu v klidu je jednou z užitečnějších konverzačních dovedností, které se v Německu můžete naučit.

Co nechat na pokoji, zejména na začátku

Nejjasnější hranicí, kterou je třeba respektovat, jsou peníze. Zejména plat je považován za skutečně soukromý a otázka, kolik si někdo vydělává – v některých kulturách celkem běžná otázka – působí od kohokoli, kdo není blízkým přítelem, dotěrně. Hranice se obecně netýká čísel, což lidi mate: Němci rádi porovnají nájmy, stěžují si na cenu něčeho nebo vám řeknou, kolik je přesně stála oprava. Ceny jsou férová hra; osobní příjem nikoli. Mějte na paměti rozdíl a vyhnete se nejčastějšímu chybnému kroku na začátku.

Ostatní věci je nejlepší si nechat stranou, dokud někoho nepoznáte. Zaměřené osobní otázky na téměř cizího člověka – stav vztahu, rodinné plány, zdraví, náboženství – působí jako překračování hranice, která ještě nepadla. Politiku a náboženství s lidmi, které jste právě potkali, je obvykle nejlepší nechat být, i když s důležitým upozorněním: nejedná se o hádku o stydlivost. Jakmile se s vámi Němci cítí dobře, mnozí z nich budou o politice diskutovat ochotně a s opravdovou chutí, a být do toho vtaženi je známkou přijetí, nikoli varováním. Jde jednoduše o to, že debata přichází po vztahu, ne před ním.

Dva zvyky přenesené odjinud způsobují u nově příchozích více tření, než si uvědomují. Prvním je vynucené nadšení – výše zmíněná hyperbola, reflexivní „úžasné“, komplimenty nanášené jako nátěr barvy. Německá zdrženlivost vyjadřuje nedůvěru ke všemu a může vás učinit méně upřímnými, než více. Druhým je okamžitá familiárnost: vřelost při oslovení křestním jménem, ​​ruka na rameni, zacházení s novým známým jako se starým přítelem. Ve velké části německého společenského života se to vnímá spíše jako předstírání než skutečná blízkost a může to lidi nenápadně odstrčit přesně v okamžiku, kdy jste se je snažili přitáhnout k sobě. Vřelost v Německu se získává postupně a je díky ní pevnější.

Pár frází a proč vám přímočarost pomáhá

K nezávazné konverzaci nepotřebujete elegantní němčinu; potřebujete pár upřímných, situaci podložených vět a sebevědomí je používat. „Ganz schön voll heute, oder?“ (dnes je tu docela plno, že?) funguje na jakémkoli rušném místě. „Wissen Sie, ob der Zug Verspätung hat?“ (víte, jestli má vlak zpoždění?) promění čekání ve výměnu názorů. „Waren Sie schon mal hier?“ (byli jste tu už někdy?) otevírá téma na akci nebo v novém místě konání. Všimněte si, že na tyto otázky může druhá osoba skutečně odpovědět, a k tomu slouží otevírací fráze. S lidmi, které neznáte, se držte zdvořilé formy „Sie“ – je to bezpečný výchozí postup na veřejnosti i v práci a nikdo se jím nikdy neurazí. Neformálnější „du“ je něco, k čemu se vyhnete s přáteli, mladšími lidmi v neformálním prostředí nebo když vám ho nabídne Němec; nechte je, ať ten krok udělají první.

Další věc, kterou stojí za to si osvojit, je, že německá přímočarost je na vaší straně. Protože kultura neočekává, že se konverzace bude odvíjet od změkčování a uhýbání, můžete jednoduše říct svůj názor. Nepotřebujete „Jen jsem se chtěl zeptat, jestli byste možná mohl…“; „Könnten Sie mir helfen?“ (mohl byste mi pomoct?) je úplné a dokonale zdvořilé. Jasné vyjádření toho, co myslíte, zde není neslušné a ušetří vám to vyčerpávající práci s překladem propracované zdvořilosti v anglickém stylu do jazyka, který ji nevyžaduje. Tato kapitola záměrně udržuje jazyk lehký – pro hlubší texturu německé konverzace, modální částice jako „doch“ a „mal“ a to, jak se rejstřík skutečně mění, viz kulturní nuance německého jazykaa širší nabídku hotových linek naleznete v kapitole o základní německé fráze pro každodenní život.

Od Wettera ke skutečnému Gesprächovi

Nejužitečnější věc, kterou je třeba o small talk v Německu pochopit, je, že je to dveře, ne místnost, ve které máte zůstat. Je záměrně krátký a pak splní jednu ze dvou věcí: zdvořile skončí, nebo se prohloubí v Gespräch – skutečnou, věcnou konverzaci. Právě do toho Němci investují svou konverzační energii a je to odměna za to, že se ta lehká část správně zvládla. Poznámka o počasí nebo společná stížnost na vlak není pointou; jde o kliku, kterou otevřete dveře něčeho, o čem stojí za to mluvit.

Přechod od jednoho k druhému je většinou otázkou sledování vlákna diskuse, místo aby se vrátil k nové příjemné konverzaci. Pokud počasí vede někoho k zmínce o turistickém výletu, zeptejte se na něj. Pokud zpožděný vlak vyvolá poznámku o jeho dojíždění, zeptejte se, odkud jede a co tam dělá. Hledáte první skutečný detail, který druhá osoba nabídne, a poté o něj projevujete skutečný zájem, místo abyste se vraceli k bezpečným obecnostem. Položte doplňující otázku, která ukazuje, že jste naslouchali, nabídněte na oplátku něco skutečného ze sebe a výměna začne mít svou vlastní váhu.

Konkrétní příklad pomůže. Oba čekáte na zpožděný regionální vlak a řeknete: „Víte, jak se vám o vlaku říkalo?“ Druhý člověk pokrčí rameny a zmíní, že touto linkou jezdí každý týden do práce. Místo abyste se vrátili k počasí, sledujete vlákno: „Aha, a jak se vám to povedlo?“ – a co děláte vy? Oni říkají, že učí, vy říkáte, co děláte, a jeden z vás zmíní něco, co otevírá skutečné téma – stav škol, sdílenou frustraci z vlaku, místo, které oba znáte. O pět minut později vedete skutečný rozhovor a nic z toho nevyžadovalo chytrou úvodní repliku. Stačilo jen, abyste první skutečnou věc, kterou řekli, považovali za hodnou pokračování. To je celý mechanismus a funguje stejně na večírku, v Kaffeeküche nebo přes zahradní plot.

Dvě věci to usnadňují, jakmile je očekáváte. Zaprvé, Němec, který s vámi nesouhlasí, zpochybňuje vaše uvažování nebo argumentuje nějakým bodem, se s vámi velmi často zapojuje, ne útočí. Prudký nesouhlas je normálním způsobem německé konverzace a často projevem respektu – myslí si, že váš názor stojí za úsilí skutečné reakce. Berte to spíše jako pozvání než jako urážku a držte se svého názoru dobromyslně; to je přesně ten druh výměny názorů, který buduje vztah. Zadruhé, cílem je hloubka, nikoli šířka. Jediný rozhovor, který dosáhne něčeho skutečného, ​​pro vás udělá více než tucet veselých povrchních výměn názorů. Přímý emocionální zážitek z přizpůsobení se této přímočarosti má v kapitole o... vlastní pojednání. problémy s kulturním přizpůsobením; zde stačí vědět, že to, co vypadá jako tření, je často otevírání dveří.

Kde se to děje: V práci, u sousedů, v obchodech a na večírcích

Každé prostředí má svůj vlastní rytmus a jeho znalost vám zabrání v tom, abyste si naprosto normální interakci nesprávně vyložili jako studenou. V práci je konverzace skutečná, ale odměřená. Obvykle se po příchodu lidí krátce vypije „Guten Morgen“ a v Kaffeeküche – kancelářské kuchyni, kde se pije káva – si kolegové vymění pár slov o víkendu, počasí nebo projektu. Nepsaným pravidlem je nechat se přehánět: krátká přátelská výměna názorů je vítána, dlouhý osobní monolog, když se lidé snaží pracovat, ne. Přizpůsobte délku toho, co dostanete, a správně si vyložíte situaci v místnosti.

Sousedé se pomalu sbližují a to je spíše normální než ignorování. Po dlouhou dobu může být vztah jen pokývnutím hlavy, pozdravem „Guten Tag“ na schodech, krátkou slovní zmínkou o recyklaci nebo počasí. Nejde o odmítnutí; je to raná, opatrná fáze vztahu, která se může v průběhu měsíců a let stát skutečně pevnou. Důslednost je zde důležitější než šarm – stejné přátelské pokývnutí hlavy spolehlivě vyvolá více než jeden velký výbuch přátelství. Obchody a pekárna Bäckerei jsou funkční a zdvořilé: pozdrav při vstupu, „bitte“ a „danke“, „Tschüss“ nebo „Schönen Tag noch“ (hezký den) při odchodu. Výměna názorů je záměrně krátká a nikdo neočekává konverzaci u pultu, když je fronta.

Večírky a setkání probíhají podle stejné logiky jako dveře. Velká místnost a úvodní zdvořilosti jsou povrchní částí; skutečné konverzace se odehrávají v malých skupinách a slavně v kuchyni, kde dva nebo tři lidé nakonec mluví o něčem, na čem jim skutečně záleží. Pokud se zdá, že se do skupiny na první pohled těžko vměstnáváte, stočte se k menší skupině, místo abyste v místnosti pracovali. A ve Vereinu – klubech a spolcích, které organizují tolik německého společenského života – je small talk do značné míry nahrazen samotnou sdílenou aktivitou. Nemusíte si konverzaci vymýšlet, když jste na stejném fotbalovém hřišti, ve stejném sboru nebo stavíte stejnou věc; konání vytváří pouto a rozhovor přirozeně navazuje. Vereiny stojí za to pochopit samy o sobě, a proto jim je věnována celá kapitola. Německá klubová kultura.

Co dělat dál

Začněte v malém a upřímně. Až budete příště stát ve frontě nebo čekat na zpožděný vlak, řekněte jednu pravdu o situaci, ve které se oba nacházíte, a uvidíte, co se vám ozve. Berte otázku „Kde to je?“ jako skutečnou otázku, držte se otázky „Sie“, dokud vám někdo nenabídne „du“, a nechte svou chválu umírněnou, aby něco znamenala. Když vám konverzace nabídne skutečný detail, řiďte se jím, místo abyste se uchylovali k další zdvořilosti – tak se z nezávazné konverzace stává Gespräch.

Dejte pomalému prostředí čas. Sousedé, kolegové a majitelé obchodů se zahřejí svým vlastním tempem a spolehlivé přátelské pokývnutí odvede tichou práci po týdny a měsíce. Pokud se vám otevřená konverzace stále zdá namáhavá, spolehněte se na prostředí, kde za vás práci vykoná společná aktivita: spolek, sportovní klub, kurz, pravidelný dobrovolnický závazek. Zjistíte, že přátelství se tvoří kolem konání a konverzace se postará sama o sebe. Nic z toho nemusí být dokonalé. Němci si všímají a oceňují skutečné úsilí, upřímný pokus o nedokonalou němčinu si získá více dobré vůle než uhlazený výkon v angličtině a každý další rozhovor usnadňuje ten další.