Merz prosazuje jednotu EU, přestože čelí kritice kvůli zásahům na hranicích

Jen několik hodin po svém zvolení se nový německý kancléř Friedrich Merz vydal na svou první diplomatickou misi, když odletěl do Paříže a Varšavy ve snaze oživit napjatá evropská spojenectví. Návštěvy byly plné symboliky a signalizovaly změnu v přístupu Berlína k zahraniční politice – ale také odhalily hluboké rozpory, zejména v otázce migrační politiky.

Ve Francii i v Polsku Merz zdůraznil svůj závazek k oživení tzv. Výmarského trojúhelníku – třístranného fóra mezi Německem, Francií a Polskem – a zároveň se zasazoval o užší koordinaci obrany a silnější vnější hranice EU. Jeho poselství bylo jasné: Evropa se musí připravit na větší soběstačnost uprostřed měnícího se globálního řádu a rostoucí transatlantické nejistoty.

Napjaté francouzsko-německé vztahy se restartují

V Paříži Merze vřele přivítal francouzský prezident Emmanuel Macron. Oba lídři zdůraznili vzájemné osobní vztahy a slíbili prohloubení spolupráce v řadě otázek, včetně hospodářské politiky, obranné strategie a podpory Ukrajiny. Merz navrhl „francouzsko-německý restart“ a uznal tak nedávnou kritiku, že Německo zanedbávalo své evropské vztahy.

Mezi diskutovanými tématy byla i myšlenka společného evropského jaderného deštníku, návrhu zaměřeného na posílení kontinentální obranné autonomie v době, kdy narůstají pochybnosti o spolehlivosti bezpečnostních záruk USA za prezidenta Donalda Trumpa. Oba lídři se sice dohodli na pokračování diskuse, ale Merz opatrně zdůraznil, že NATO, a zejména americký jaderný štít, zůstávají prozatím nenahraditelné.

Rozhovory se dotkly i obchodu. Merz zopakoval svůj nesouhlas s Trumpovou celní politikou a varoval, že ohrožuje globální ekonomickou stabilitu. „Obchod by měl prospívat všem, neměl by vytvářet nové bariéry,“ řekl a ztotožnil se s Macronovými výzvami k ochraně evropské prosperity ve stále více protekcionistickém světě.

Setkání ve Varšavě vyvolalo spor ohledně migrační politiky

Tón se dramaticky změnil ve Varšavě, kde se Merz setkal s polským premiérem Donaldem Tuskem. Napětí se vyostřilo kvůli navrhovaným migračním opatřením Německa, zejména kvůli rozšíření hraničních kontrol a znovuotevření center pro návrat migrantů poblíž polských hranic.

Tusk odsoudil jakékoli náznaky, že by Německo mohlo tlačit žadatele o azyl do sousedních zemí, a označil je za „nepřijatelné“. Varoval, že Polsko zareaguje vlastními opatřeními na hranicích, což by zvýšilo obavy z vnitřních rozporů v Evropské unii. Kritika se soustředila na zařízení v Eisenhüttenstadtu poblíž polských hranic, které má zefektivnit návraty migrantů v rámci Dublinského nařízení. Tusk rozhodně odmítl jakékoli snahy o přesun azylové zátěže na východ.

Merz však nový směr politiky obhajoval. V rozhovoru pro německá média trval na tom, že dočasné hraniční kontroly jsou nezbytné kvůli vysoké míře nelegální migrace v EU. „Toto není trvalé řešení, ale prozatím je to nezbytný krok,“ řekl. Ujistil Polsko o podpoře Německa při posilování vnějších hranic EU a zdůraznil důležitost společné evropské odpovědnosti za zvládání migračních tlaků.

Domácí tlak a rozdělená koalice

Doma čelí Merz politickým třenicím i v rámci své vlastní koalice. Jeho postoj k ochraně hranic a navracení azylantů již vyvolal spory mezi CDU/CSU a jejich sociálnědemokratickými koaličními partnery. Ministr vnitra Alexander Dobrindt rychle zrušil směrnici z roku 2015, která bránila zamítání žádostí o azyl na hranicích. Slíbil také zvýšení policejní přítomnosti a postupné zvyšování počtu zamítnutých žádostí.

Vicekancléř Lars Klingbeil a další představitelé SPD vyjádřili obavy ohledně právních a humanitárních důsledků a připomněli veřejnosti, že azylové právo je v Německu i nadále ústavně chráněno. Merz sice zachoval nekompromisní postoj své strany, ale trval na tom, že veškerá nová opatření budou v souladu se zákonem.

Mezitím byl novým šéfem parlamentní skupiny strany jmenován veterán SPD Matthias Miersch. Jeho role bude klíčová při vyrovnávání koaličního napětí a převodu vlivu SPD do legislativních výsledků – zejména v tématech, jako je bydlení, rodinné právo a migrace, kde se strany liší v názorech.

Zahraniční politika: Reset, nebo riziko?

Merzův okamžitý kontakt s Paříží i Varšavou vysílá signál, že Berlín je odhodlán zaujmout proaktivnější roli v zahraniční a evropské politice. Výslovně se distancoval od opatrnější diplomacie svého předchůdce a kritizoval předchozí vládu za to, že nechala bilaterální vztahy stagnovat.

Jeho cesta přichází uprostřed obnovených výzev k diplomatické spolupráci s Moskvou, přičemž některé hlasy – například Sahra Wagenknecht z BSW – naléhají na kancléře, aby uznal historickou roli Ruska ve druhé světové válce a zvážil diplomatické cesty v ukrajinském konfliktu. Německá vláda dosud zachovala pevný postoj solidarity s Kyjevem a Merz i Macron během svého společného vystoupení znovu potvrdili pokračující podporu Ukrajině.

Merzův opatrný postoj k Trumpovi a vztahům s USA

Telefonátem s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který byl naplánován, Merz signalizoval jak otevřenost, tak opatrnost. Na palubě svého letadla kritizoval nedávná americká cla a zdůraznil, že hospodářská partnerství by neměla být vnímána jako hry s nulovým součtem. Varoval také Washington, aby respektoval vnitropolitická rozhodnutí Německa, zejména poté, co američtí představitelé kritizovali berlínskou klasifikaci krajně pravicové strany AfD jako extremistické.

Zatímco Trump blahopřál prostřednictvím viceprezidenta J. D. Vance, Merz naznačil omezené osobní nadšení pro budování vazeb na neformální úrovni a v žertu poznamenal, že si není jistý, zda by golfový výlet byl „dobrý nápad“.

Nová éra, ale nejistá půda

První dny Friedricha Merze ve funkci odrážejí jak ambice, tak i nestálost. Jeho pokus o resetování evropské diplomacie si vysloužil uznání, zejména ve Francii. Jeho migrační politika však již způsobila vážné rozpory v Polsku a odhalila rozpory uvnitř jeho vlastní koalice.

Vzhledem k stále probíhajícím četným krizím – Ukrajině, Gaze, obchodnímu napětí a rostoucímu vlivu krajní pravice – čelí Merz dvojí výzvě: upevnit moc doma a zároveň etablovat Německo jako spolehlivý a asertivní hlas na evropské i globální scéně.