Německo plánuje rozšířit seznam bezpečných zemí navzdory rozhodnutí Soudního dvora EU

Německá spolková vláda připravuje zásadní změnu v azylové politice tím, že se snaží rozšířit seznam bezpečných zemí původu a zároveň omezit roli Spolkové rady (Bundesrat) v procesu schvalování. V současném systému vyžaduje přidání země na seznam bezpečných zemí legislativní proces a dohodu mezi oběma parlamentními komorami, což se často zastavilo kvůli odporu některých politických stran, zejména Zelených a Levice.

Nový návrh koalice CDU/CSU-SPD by umožnil určovat bezpečné země původu prostřednictvím vládního nařízení, nikoli hlasováním v parlamentu. Tato procedurální změna by zbavila Bundesrat práva veta a umožnila by vládě jednat jednostranně. Ministr vnitra Alexander Dobrindt argumentoval, že by to urychlilo rozhodování a posílilo schopnost vlády vyslat jasný signál lidem ze zemí s velmi nízkou mírou schválení azylu, že jejich žádosti pravděpodobně nebudou úspěšné.

Kritéria pro klasifikaci bezpečné země podle práva EU

Evropský soudní dvůr (ESD) nedávno objasnil právní rámec pro určování bezpečných zemí původu. Soud rozhodl, že členské státy EU mohou přijmout takové klasifikace pro zrychlení azylových řízení, pokud jasně zveřejní zdroje použité při jejich hodnocení. ESD zdůraznil, že zemi lze považovat za bezpečnou pouze tehdy, je-li celá populace, včetně zranitelných menšin, chráněna před pronásledováním.

Rozhodnutí rovněž znovu potvrdilo, že migranti musí mít možnost napadnout označení bezpečných zemí u soudu, čímž je zajištěn soudní dohled. V praxi to znamená, že země, kde určité skupiny – například osoby LGBTQ+ – čelí právní diskriminaci nebo riziku újmy, nemohou být označeny za bezpečné, aniž by tím byly porušeny právní předpisy EU. Tento bod je obzvláště relevantní pro návrhy na zařazení Alžírska a Tuniska na německý seznam, jelikož vztahy osob stejného pohlaví jsou v obou zemích nadále kriminalizovány.

Aktuální a navrhovaný seznam bezpečných zemí

Německo v současné době uznává deset zemí mimo EU jako bezpečné země původu: Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Gruzii, Ghanu, Kosovo, Severní Makedonii, Černou Horu, Moldavsko, Senegal a Srbsko. Vláda se snaží tento seznam rozšířit a zvážit kandidáty, jako je Alžírsko, Maroko, Tunisko a Indie. Podle stávající politiky je země obvykle považována za bezpečnou zemi, pokud méně než pět procent jejích žadatelů o azyl získalo v Německu ochranu po dobu alespoň pěti let.

Předchozí pokusy o přidání severoafrických zemí v Bundesratu selhaly kvůli obavám o lidská práva, zejména ohledně zacházení s politickými disidenty a menšinami. Nový legislativní návrh se snaží tyto politické blokády obejít tím, že rozhodovací pravomoc zcela přesune na federální vládu.

Politické a právní výzvy, které nás čekají

Opoziční strany plán kritizovaly a varovaly, že obcházení Spolkové rady podkopává demokratický dohled. Zelení tvrdí, že proces musí i nadále podléhat parlamentní kontrole, zatímco Levicová strana vyzvala k úplnému přezkumu stávajícího seznamu. Zákonodárkyně Levicové strany Clara Büngerová konkrétně naléhala na vyřazení Gruzie a Moldavska s odkazem na nestabilitu a obavy o lidská práva v jejich separatistických regionech, včetně Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří.

Právní experti poznamenávají, že rozhodnutí ESD může Německo donutit k přehodnocení některých navrhovaných označení. Specialista na azylové právo Daniel Thym z Univerzity v Kostnici uvedl, že nový proces by mohl být právně přípustný, ale neřešil by praktické obtíže spojené s deportacemi, jelikož mnoho zemí se zdráhá přijímat odmítnuté žadatele o azyl. Thym zdůraznil potřebu dalších opatření, jako jsou například sjednané dohody o navrácení, aby byla tato politika účinná.

Celoevropská koordinace a strategie deportace

Debata v Německu odráží širší diskuse v rámci Evropské unie o harmonizaci azylové a deportační politiky. Ministři vnitra zkoumají vytvoření společných repatriačních center EU pro odmítnuté žadatele o azyl a argumentují tím, že kolektivní úsilí by mohlo posílit vyjednávací pozici se zeměmi mimo EU.

Dobrindt tuto koncepci podporuje a naznačuje, že společná akce EU by mohla dosáhnout výsledků, kterých jednotlivé státy nemohou. Trvá na tom, že změny politiky mají odradit od neopodstatněných žádostí o azyl a zajistit, aby ti, kterým je nařízeno opustit zemi, tak učinili bez prodlení. „Ti, kteří nemohou zůstat, by vůbec neměli přicházet,“ řekl během parlamentní rozpravy.