Poprvé za čtvrt století zahájil německý kancléř každoroční setkání všech 230 velvyslanců v Berlíně. Kancléř Friedrich Merz, který je stále častěji označován za německého „zahraničního kancléře“, využil této příležitosti k zdůraznění, že zahraniční politika je nyní neoddělitelná od německé hospodářské a bezpečnostní strategie. Naposledy se takového setkání přímo zúčastnil kancléř v roce 2000, kdy na konferenci promluvil Gerhard Schröder.
Merzův výstup signalizoval rozhodující změnu. Ve svém projevu popsal světový řád, kde se hroutí zavedené předpoklady, a varoval, že Německo si již nemůže dovolit vnímat se jako chráněné před vnějšími hrozbami. Zdůraznil, že Německo není ostrovem, přestože je geograficky obklopeno spojenci, a musí uznat výzvy, které s sebou přináší globální nestabilita.
Osa autokracií a bezpečnostních požadavků
Merz představil střízlivou analýzu toho, co nazval novým systémovým konfliktem. Na jedné straně liberální demokracie; na druhé straně „osy autokracií“, vedené především Čínou a Ruskem, které otevřeně zpochybňují demokratické systémy. Varoval, že Německo se samolibě přesvědčilo, že zahraniční války a agrese nedosáhnou jeho hranic. Tvrdil, že tento způsob myšlení je třeba opustit.
Pro Merze není posílení německé obranné připravenosti jen národním požadavkem, ale také závazkem vůči jeho evropským partnerům. Jako nejsilnější ekonomika na kontinentu musí Německo převzít odpovědnost za zajištění evropské stability. Zdůraznil, že nejde o aroganci, ale o geopolitickou realitu německého postavení. Obrana, obchod a diplomacie se nyní protínají bezprostředněji než kdy jindy.
Domácí podpora a mezinárodní kritika
Zatímco někteří kritici Merze obviňují z přílišného zaměření na mezinárodní záležitosti na úkor domácích záležitostí, jeho koaliční partner, Sociální demokraté (SPD), tento přístup z velké části uvítali. Mluvčí SPD pro zahraniční politiku Adis Ahmetović zdůraznil důležitost přímé koordinace mezi parlamentem a kancléřem s ohledem na globální konflikty a tuto spolupráci označil za efektivní.
Mezinárodní pozorovatelé však všímají jiné výzvy. Wolfgang Ischinger, bývalý německý velvyslanec ve Spojených státech a Spojeném království, argumentoval, že globální pověst Německa trpí méně nestabilitou a více jeho váháním s inovacemi a nedostatkem odvahy. Zatímco Německo je v zahraničí stále vnímáno jako prosperující a stabilní země, jeho neochota rychle se přizpůsobit může oslabit jeho pozici v měnícím se světovém řádu.
Role Německa v Evropě a mimo ni
Merz trvá na tom, že zahraniční politika již není doménou několika specialistů, ale základem všech ostatních oblastí politiky, zejména ekonomiky. Obranná připravenost, bezpečnost obchodu a diplomatické iniciativy pro něj slouží stejnému strategickému cíli: ochraně německé ekonomiky orientované na export a zajištění síly Evropy.
Zvýšená viditelnost Německa je již pociťována. Merz stál po boku významných lídrů na mezinárodní scéně, od amerického prezidenta Donalda Trumpa po francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, a nadále hraje vedoucí roli v diskusích o NATO. Jeho vláda se také zasazuje o silnější evropskou jednotu v zahraniční a bezpečnostní politice.
Rozšiřování globálních partnerství s Brazílií
Vyvíjející se strategie Německa se neomezuje pouze na Evropu a Severní Ameriku. V nedávném telefonátu Merz a brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva jednali o prohloubení bilaterální spolupráce. Jejich rozhovor se týkal obchodu, klimatické politiky, energetické transformace a společného úsilí o obranu demokracie. Lula potvrdil, že Brazílie bude hostující zemí na průmyslovém veletrhu v Hannoveru v roce 2026, kde se bude účastnit více než 160 společností.
Oba lídři vyjádřili podporu dokončení obchodní dohody mezi MERCOSUREM a Evropskou unií koncem tohoto roku, která má podpořit obchod a posílit mnohostrannou spolupráci. Zdůraznili také společné závazky v boji proti změně klimatu, přičemž Německo potvrdilo svou účast na vysoké úrovni na konferenci COP30, která se bude konat v Belému.
Diplomacie, zájmy a budoucnost obrany
I když Merz posouvá rétoriku směrem k pragmatickým zájmům, němečtí diplomaté zdůrazňují, že jejich hlavní poslání zůstává nezměněno. Diplomacie vždy spočívala v zastupování národních zájmů a zároveň v podpoře stability a spolupráce. Co se podle pozorovatelů změnilo, je četnost a intenzita přímého zapojení samotného kancléře.
Obranná připravenost Německa je nyní ústředním bodem jeho širší zahraniční politiky. Kombinací hospodářské strategie, spolupráce v oblasti životního prostředí a závazků k evropské a globální bezpečnosti se Berlín prezentuje jako stabilizátor i vůdce. Zda tento obnovený přístup bude stačit k řešení rostoucích tlaků roztříštěného mezinárodního řádu, se teprve uvidí, ale Německo jasně dává najevo, že hodlá hrát rozhodující roli.
