Německo rozšiřuje hraniční kontroly uprostřed právního sporu

Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt potvrdil, že hraniční kontroly budou pokračovat i po dříve plánovaném datu ukončení 15. září, bez pevně stanoveného časového harmonogramu pro jejich zrušení. Kontroly, které byly zavedeny podél několika vnitřních hranic EU, včetně německo-dánských a německo-rakouských hraničních přechodů, mají za cíl omezit nelegální migraci. Patří mezi ně pravomoc federální policie vracet žadatele o azyl na pozemních hranicích, což je podle kritiků neslučitelné s azylovým právem EU.

Současný přístup rozšiřuje opatření zavedená Dobrindtovou předchůdkyní Nancy Faeserovou a byl posílen o další federální policejní příslušníky. Na německo-dánských hranicích by cestující měli počítat s občasnými dopravními zpožděními a být připraveni předložit doklad totožnosti. Občanům EU stačí platný občanský průkaz, ale úřady doporučují mít připravené doklady, aby se urychlilo vyřízení. Tyto kontroly se uplatňují flexibilně, pokud jde o místo a čas, v závislosti na operačním posouzení.

Právní pochybnosti ohledně dodržování schengenských pravidel

Zatímco Dobrindt tvrdí, že tato politika je nezbytná, dokud nebude ochrana vnějších hranic EU plně funkční, právní experti zpochybňují, zda prodloužení splňuje přísné podmínky stanovené v Schengenském hraničním kodexu. Článek 22 kodexu zaručuje volný pohyb v rámci schengenského prostoru bez rutinních kontrol, s výjimkami povolenými pouze za specifických, dočasných okolností.

Podle článku 25 mohou být kontroly obnoveny až na šest měsíců, pokud existuje vážná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. To může zahrnovat i mimořádné migrační nárůsty, ale taková opatření musí být krajním řešením a musí být přiměřená. Specialista na migrační právo Constantin Hruschka varuje, že současná situace tato kritéria nesplňuje, a označuje pokračování kontrol za „zjevně nezákonné“. Profesor ústavního práva Winfried Kluth rovněž upozorňuje na „značné pochybnosti“ o právním základu a odkazuje na březnové rozhodnutí bavorského správního soudu, které shledalo některé hraniční kontroly mezi Rakouskem a Bavorskem nezákonnými.

Nečinnost a nedostatky v prosazování práva ze strany EU

Navzdory soudním rozhodnutím se Brusel jen málo bránil. Evropská komise je odpovědná za sledování dodržování smluv EU, včetně schengenských pravidel, ale nezahájila řízení o porušení předpisů proti Německu ani jiným členským státům, které si zachovaly dlouhodobé kontroly hranic. Hruschka tuto nečinnost kritizuje a naznačuje, že neochotu Komise jednat ovlivnily politické úvahy, jako je vyhýbání se konfliktu ohledně migrační politiky.

Kluth poukazuje na to, že bez vymáhání práva na úrovni EU nebudou mít národní vlády žádné okamžité důsledky za pokračující praktiky, které domácí soudy považují za nezákonné. Komise by sice mohla ukládat pokuty, ale dosud se tak nestalo. Oba experti poznamenávají, že rozhodnutí Evropského soudního dvora o zákonnosti německých hraničních kontrol je nepravděpodobné, pokud se věc nepodá domácím soudům, což Kluth vzhledem k současným soudním výkladům pochybuje.

Politický kontext a veřejné sdělení

Dobrindt tuto politiku chápe jako součást širší strategie odrazování od nelegální migrace a uvádí, že „ti, kteří nemohou zůstat, by vůbec neměli přicházet“. Trvá na tom, že kontroly jsou dočasné, ale jeho formulace naznačuje, že zůstanou v platnosti, dokud nebudou zavedeny širší migrační reformy EU, jako je například zavedení společného evropského azylového systému (GEAS).

Kritici namítají, že tato opatření hrozí normalizací hraničních kontrol v rámci schengenského prostoru, což by podkopalo jednu ze základních zásad EU. Tvrdí, že pokračující kontroly bez jasných důkazů o současné a vážné hrozbě vytvářejí precedens pro ostatní členské státy, aby je následovaly. Cestující mohou prozatím očekávat, že kontroly – a debata o jejich zákonnosti – budou pokračovat i dlouho po září.