Fiskální turbulence v Německu: rozpočtová krize a její širší důsledky

Německo se v současné době potýká s významnou rozpočtovou krizí, která představuje výzvy pro vládu kancléře Olafa Scholze a vyvolává obavy z možného dopadu na různé politiky a ekonomiku obecně.

Krize se objevila v polovině listopadu, když německý ústavní soud rozhodl, že financování rozpočtu na rok 2024, oznámené v červenci, nebylo legálně zajištěno. Vládní plán zahrnoval přerozdělení 60 miliard eur z mimořádných opatření proti koronaviru do „fondu pro transformaci klimatu“ (KTF). Toto rozhodnutí způsobilo schodek v rozpočtu ve výši 17 miliard eur, což vyvolalo naléhavé jednání mezi klíčovými politickými osobnostmi, včetně Scholze, ministra financí Christiana Lindnera a ministra pro hospodářství a opatření v oblasti klimatu Roberta Habecka.

Ústředním bodem krize je německá dluhová brzda (Schuldenbremse), která omezuje vládní půjčky na maximálně 0.35 procenta HDP. Byl zaveden v roce 2009 za účelem stabilizace ekonomiky po finanční krizi a v poslední době se stal sporným bodem. Zatímco Lindner naznačil, že rok 2023 bude „rokem nouze“, který umožní překročení tohoto limitu, vyloučil totéž pro rok 2024, což vyvolalo obavy z blížících se úsporných opatření.

Nedostatek rozpočtu ohrožuje několik politik, zejména iniciativy fondu pro transformaci klimatu. Vláda již oznámila ukončení cenového stropu plynu a elektřiny od 31. prosince 2023. Tato politika, která omezuje ceny energií na pomoc domácnostem po ukrajinské invazi, povede ke zvýšení nákladů pro spotřebitele. Dále jsou ohroženy plánované renovace železničních tratí Deutsche Bahn a dotace na nákup elektromobilů.

Studie německého Institutu pro ekologický ekonomický výzkum varuje, že neschopnost adekvátně řešit změnu klimatu může stát do roku 900 zemi až 2050 miliard eur v ekonomických škodách. Naproti tomu včasné zavedení politiky by to mohlo snížit na 280 miliard eur.

Rozpočtová krize vyvolala v Evropě různé reakce. Někteří, připomínajíce předchozí postoj Německa během finančních krizí v jiných zemích EU, nahlížejí na situaci se směsí ironie a znepokojení. Například návrhy podobné těm, které byly učiněny během finančních bojů Řecka, jako je prodej aktiv, se znovu objevily v jiném kontextu.

Krize také zaměřila pozornost na německé fiskální praktiky, které byly kdysi v Evropě považovány za příkladné. Kritici v Německu i mimo něj naznačují, že rigidní dodržování fiskálních pravidel může být zastaralé, zejména s ohledem na řadu krizí, kterým čelili v roce 2020.

Klíčovým rozdílem mezi situací v Německu a scénáři, jako je uzavření vlády USA, je ustanovení německého základního zákona (Grundgesetz). Umožňuje vládě udržovat operace i bez včasného rozpočtu, což zabraňuje úplnému zastavení vládních aktivit.

Ministerstvo hospodářství předpovídá, že nevyužití prostředků z klimatického a transformačního fondu a Fondu hospodářské stabilizace (WSF) by mohlo snížit růst německého HDP až o 0.6 procentního bodu.

Jak německá vláda pracuje na zvládnutí této fiskální výzvy, širší důsledky pro ekonomiku EU a roli Německa v ní jsou stále zjevnější. Výsledek těchto jednání o rozpočtu bude nejen formovat domácí politiku Německa, zejména v oblasti klimatu a sociálního zabezpečení, ale také ovlivní jeho ekonomickou stabilitu a postavení v Evropské unii.